Čeština
English
Digitální technologie a vzdělávání jinak
Digitální technologie jsou dnes již nedílnou součástí našeho života a jejich využívání ve vzdělávání je obecně přijímáno jako podmínka dalšího rozvoje. Digitální technologie fungují ve vzdělávací sféře jako průvodce a někdy i původce změn. Změn nejen ve výukových postupech, ale i zásadních proměn na úrovni systému.
Digital Learning Now
Americká nadace Foundation for Excellence in Education zveřejnila v loňském roce reformní plán digitalizace amerického školství Digital Learning Now, který má sloužit guvernérům amerických států, úředníkům odpovídajícím za školství a zákonodárcům jako vodítko při transformaci vzdělávání pro digitální věk (1). Při přípravě plánu (Road Map) byl nejprve zmapován stav digitalizace ve školství všech států unie podle několika kritérií a dále předloženo 7 změn ve školské politice, které je třeba realizovat. Reformní plán mimo jiné doporučuje otevřít systém alternativním poskytovatelům vzdělávání, doporučuje financovat jednotlivé studenty a nikoli programy, nespojovat vzdělávání s časem stráveným ve škole apod. Tato iniciativa je chvályhodná, dokument se ovšem omezuje na obecné formulace a nezabývá se praktickými stránkami realizace těchto doporučení, např. mechanismy pro financování on-line kurzů, formálním uznáváním dosažené odbornosti, akreditací kurzů, sladěním se standardy a hodnocením.
Otevřené výukové zdroje
Mezitím digitální technologie už proměňují realitu zejména v terciárním vzdělávání v USA bez ohledu na deklarované záměry školské politiky i na státní i nestátní tradiční instituce.
Iniciativy a organizace jako např. Saylor.org, Peer-to-Peer University, University of the People, využívají vzdělávací materiály volně dostupné na internetu, které vznikají na renomovaných universitách, a nabízejí studentům on-line kurzy nebo i ucelené studijní programy (2). Zatímco profesoři z prestižních universit zpřístupňují elektronické záznamy svých přednášek, (i jejich) tradiční university se alternativním přístupům brání. Jednou z výjimek je MIT, který na své webové stránce nabízí otevřené kurzy a v rámci nedávno zahájené iniciativy MITx umožňuje studentům získat i osvědčení o absolvovaném studijním programu. Obdobně dva profesoři ze Stanfordu nabídli studentům otevřené kurzy, ale univerzita odmítla vydávat osvědčení o jejich absolvování. Jako další krok plánují profesoři ustavení nezávislé on-line univerzity Udacity s programy založenými na volně přístupných on-line zdrojích (3).
Digitální „odznaky“ (digital badges)
Zavedené univerzity odmítají uznávat kredity a odbornosti získané mimo jejich půdu a stanovené programy, ale nezávisle na nich se z iniciativy vzdělávací organizace P2PU, společnosti Mozilla, nadace MacArthur a organizace HASTAC začíná vytvářet rámec pro digitální osvědčení - odznaky (digital badges) (4). Systém odznaků má umožnit určitou nezbytnou formalizaci osvědčování získaných dovedností a odborností nezávisle na tradičních institucích formálního vzdělávání. Digitální odznaky nemají být omezeny jen na on-line kurzy na úrovni terciárního vzdělání, záměrem projektu je obsáhnout celou šíři možných vzdělávacích příležitostí ve všech fázích aktivního život jedince. Projekt počítá s tím, že životaschopnost osvědčení se prokáže v praxi, v tom, jak jejich nositelé uspějí na trhu práce, zda zaměstnavatelé budou osvědčení zvažovat při přijímání uchazečů. Na tomto poli už existují příklady spolupráce zaměstnavatele s poskytovatelem alternativních kurzů, někteří zaměstnavatelé projevují vůli dokonce finančně podpořit účast pracovníka v kurzu vedoucím k získání žádoucí odbornosti.
Vzdělávání jinak
Bouřlivý rozvoj alternativních nabídek on-line kurzů a studijních programů byl zřejmě zásadně nastartován se vznikem otevřených výukových programů a se stále dokonalejšími a dostupnějšími digitálními technologiemi, otevírajícími cesty k netradičním a inovativním postupům. Otázka finanční zde jistě hraje významnou roli: volně přístupné programy jsou zadarmo a instituce, které organizují kurzy, většinou žádají pouze registrační poplatek nebo poplatek za vydání osvědčení. Náklady na studium tak vyjdou mnohanásobně levněji než školné na zavedené universitě. Ještě podstatnější pro svět vzdělávání, jak jsme jej dosud znali, je posun v chápání vzdělávacích možností, důraz na individuální potřeby a cíle jedince podle jeho vlastního uvážení, pocit větší zodpovědnosti za vlastní rozvoj a s tím spojená motivace k učení. Student vybírá a kombinuje kurzy podle svých potřeb a představ, nezávisle na místě a čase. Studijní programy nabízené tradičními univerzitami jsou často vnímány jako nevyhovující svým obsahem, zaměřením, organizací, zkostnatělé, či příliš podléhající velkým firmám nebo politickým programům. Zde je ostatně možné vysledovat styčné body mezi příznivci volně přístupných kurzů a hnutím „Occupy“: v Londýně studenti ustavili „Tent University“ pod širým nebem, kterou svými přednáškami podpořila řada vysokoškolských profesorů (5). Podobné alternativní univerzity, kde otevřený výukový obsah není podmíněn využitím vyspělé technologie, existují i jinde po světě, většinou ovšem nemají dlouhou životnost. To se však může změnit s využitím digitálních technologií.
„Staré“ a „nové“
Iniciativa Digital Learning Now zmíněná v úvodu není počinem, který by zahajoval novou éru. Tato éra už byla zahájena díky novým možnostem šíření a sdílení informací a je pro ni charakteristický posun v chápání úlohy vzdělávání v životě jednotlivce. Počty studentů alternativních kurzů jsou zatím pouhým zlomkem celkového počtu studujících, lze však předpokládat, že jejich počet bude narůstat. Mohou být tyto alternativy ke konvenčnímu vzdělávání hrozbou pro tradiční univerzity? Jejich představitelé si tuto hrozbu nepřipouštějí, další odborníci však poukazují nato, že alternativní možnosti rozšiřují trh se vzděláváním a mohou znamenat konkurenci, zejména vzhledem k rostoucí výši školného. Univerzity by se z alternativního vzdělávání mohly v mnohém poučit a zvážit, zda je únosné fungovat jako doposud a nebo se snažit směřovat k větší flexibilitě a otevřenosti. Větší spolupráce „starých“ a „nových“ forem vzdělávání by jistě dále rozšířila a obohatila vzdělávací prostor.
Zdroje:
(1) http://educationnext.org/for-digital-learning-the-devils-in-the-details/
(2) http://hechingerreport.org/content/free-courses-may-shake-universities-monopoly-on-credit_7426/
(3) http://mindshift.kqed.org/2012/01/legacy-and-lessons-from-stanfords-free-online-classes/
(5) http://www.timeshighereducation.co.uk/story.asp?sectioncode=26&storycode=418786&c=2
Další odkazy:
http://digitallearningnow.com/
http://www.straighterline.com/