Písemná zkouška

Ve vysokoškolském systému se nejčastěji hodnotí kognitivní znalosti (viz Bloom‘s taxonomy) a písemné zkoušky (v papírové nebo elektronické podobě) jsou pro to nejvhodnějším prostředkem. Písemné testy se používají ve všech zemích světa, ve vyspělých zemích je hodnocení nemyslitelné bez použití IT.

Závažnost zkoušky a její důsledky závisí na jejím účelu. Např. budoucnost studenta přímo visí na výsledku závěrečné nebo přijímací zkoušky zatímco písemné sebehodnocení má za úkol procvičit paměť studenta a dát mu zpětnou vazbu. Podle jejich důsledků lze písemná hodnocení rozdělit do následujících kategorií:

1. Zkouška = definitivní souhrnné hodnocení ověřující skutečnou úroveň a kvalitu znalostí, dovedností a postojů.

2. Kvíz = sebehodnocení, formativní hodnocení, jehož cílem je zajistit studentům zpětnou vazbu o jejich skutečné úrovni znalostí.

3. Průzkum (survey) = diagnostické hodnocení znalostí, dovedností a postojů celé skupiny studentů, jež má za účel zjistit do jaké míry odpovídají stanoveným cílům výuky.

4. Test = diagnostické hodnocení znalostí, které sděluje studentům a profesorům, jaké úrovně znalostí dosáhli. Studentům to pomůže uvědomit si, co od nich cíle výuky vyžadují (testy hodnotí znalosti v menším rozsahu než zkoušky; používají se především v průběhu semestru).

Úroveň motivace studentů úspěšně složit zkoušku nebo při ní podvádět závisí na její kategorii (důsledcích). To je důležité při výběru systému, který použijeme k písemnému hodnocení znalostí. Způsob jakým je zkouška oznámena a její zabezpečení jsou nejčastějšími náměty diskuze o počítačové formě zkoušky. Např. nadměrné využívání sofistikované technologie pro písemná hodnocení bez závažných důsledků (a tím i s nižší úrovní motivace) může znamenat zbytečné výdaje a mrhání časem. Na druhé straně nedostatečné využívání nových technologií při závěrečných a přijímacích zkouškách též znamená plýtvání časem, podezření a nedůvěryhodnost validity zkoušky.

Pro písemné hodnocení znalostí lze použít různé typy otázek (Tabulka 1). Výběr typů otázek záleží především na cílech výuky, účelu hodnocení a počtu studentů. Neexistují sice žádná omezení, ale některé typy otázek jsou vhodnější pro hodnocení nižších úrovní znalostí, jiné pro vyšší úrovně. 

Více informací 
 

Literatura

1. Anić B., Rječnik hrvatskog jezika. Novi liber, Zagreb 2000.
2. Norman G.R., Van der Vleuten C.P.M., Newble DJ. (editor). International Hanbdbook of Research in Medical Education. Dordrecht: Klouwer Academic Publishers, 2002
3. Jakšić Ž, Pokrajac N, Šmalcelj A. Vrcić-Keglević M (editor.) Umijeće medicinske nastave. Medicinski fakultet, Zagrebu, 2002. (2nd edition)