(Ne)srovnatelnost variant testů - opomíjená nespravedlnost

Mnohdy se setkáváme s různými stížnostmi na kvalitu přijímacích zkoušek, v testech bývají chyby, dochází k různým organizačním nesrovnalostem během vlastních zkoušek. O té největší nespravedlnosti, ke které dochází, se kupodivu vůbec nemluví - více variant testů. 

I když se tvůrci testů vždy snaží, aby všechny varianty byly stejně náročné, nikdy se to nepovede dokonale. Vždy jsou mezi variantami určité rozdíly. Bohužel to vychází tak, že i malý rozdíl v průměrné úspěšnosti v testu může mít dramatické důsledky pro vaši šanci být přijati.

Vezměme si dvě varianty jednoho testu. Každá má sto úloh a každou absolvovalo 300 uchazečů. Ve variantě A vyřešili uchazeči v průměru 50 úloh a ve variantě B jen o tři úlohy více, v průměru tedy 53 úloh. Malý rozdíl, zdá se. Jak je tedy možné, že z 30 přijatých bylo 22 uchazečů, kteří absolvovali trochu lehčí variantu B, a jen 8 uchazečů s variantou A? Je zřejmé, že došlo k velké nespravedlnosti, ti co měli smůlu a řešili variantu A měli 3x (!!) menší šanci na přijetí, než šťastnější řešitelé varianty B. Není pochyb, že takový rozdíl je dobrým důvodem pro žádost o přezkoumání rozhodnutí o nepřijetí (odvolání), případně nabízí i možnost domáhat se práva na přijetí soudní cestou. Pochopitelně za předpokladu, že patříte mezi 22 nejlepších ve variantě A.

„Může za to“ Gaussova křivka. Vysvětlení ukazuje následující idealizovaný obrázek. Fakulta stanoví hranici přijetí na 72 správných odpovědích. Vybarvené části grafů v pravé části odpovídají přijatým uchazečům. Už na první pohled je vidět, že hnědá plocha (přijatí z varianty B) je mnohem větší než modrá (přijatí z varianty A). Ano, hádáte správě, je přibližně 3x větší. Problém je tím větší, čím méně uchazečů fakulta přijme. I kdyby však hranice přijetí byla jen 51 správných odpovědí, u varianty A by to splnilo asi 47 % uchazečů a u varianty B 56 %. Rozdíl už není velký, ale přece, s variantou B jste měli šanci na přijetí 1,2x větší.

Namátkou několik příkladů

Na FNH VŠE v Praze v minulých letech (fakulta nyní přijímá podle výsledků NSZ) byly průměrné výsledky v matematice od 58,2 do 66,5 správných odpovědí, v cizích jazycích od 67,1 do 77,3 správných odpovědí. Rozdíly byly velké - ten kdo měl štěstí, měl šanci na přijetí asi 1:2, kdo měl smůlu 1:5, tedy dvaaapůlkrát menší. Na ostatních fakultách VŠE to bylo podobné. FEL ČVUT měl v roce 2006 19 variant testů, s průměry od 8,5 do 12 bodů, rozdíly tedy obrovské, šance na přijetí však byly podobné, protože odmítnutých uchazečů bylo jen málo. Na Fakultu veterinárního lékařství v Brně byly třeba v biologii šance na úspěch u varianty E o 25% větší než u nejtěžší varianty B. A tak by bylo možné pokračovat.  

Jak je to u NSZ

U testů NSZ jsou jednotlivé varianty testů porovnávány pomocí tzv. přepočteného percentilu, tzn., že uchazeči z žádného termínu zkoušky nebudou zvýhodněni nebo znevýhodněni oproti ostatním. Podrobné informace o metodě přepočteného percentilu i jeho vzorec najdete zde.