Podívejme se však na tuto skutečnost rozrůstajícího se počtu soukromých odborných škol v kontextu probíhající diskuse o tom, kolik žáků má být přijímáno na obory s maturitou, případně do všeobecného (gymnaziálního) středního vzdělávání a kolik jich má jít na učiliště. Zaměstnavatelé si na jednu stranu stěžují, že je na českém trhu nedostatek řemeslníků a dělníků, na druhou stranu se ale zdráhají absolventy učilišť zaměstnávat (o čemž svědčí i statistiky[1]) a s touto situací jsou natolik nespokojení, že investují nemalý objem prostředků do zřizování vlastních škol. I kdyby tedy Česká republika skutečně potřebovala více absolventů učilišť a odborných škol (s čímž se rozhodně dá polemizovat[2]), vzdělání, které jim většina veřejných škol nabízí (byť i mezi nimi samozřejmě existují rozdíly), není adekvátní a dostatečné. Nahnat více dětí do škol, které jsou tak nekvalitní, že si zaměstnavatelé zakládají školy vlastní, očividně ničemu nepomůže.

 

Tyto vlastní, firemní školy můžeme považovat za přínosné z více důvodů – jednak, jak už bylo zmíněno, nabízejí často kvalitnější vzdělání než školy státní. Jednak mohou významně ulevit státnímu rozpočtu, náklady na jednoho učně jsou totiž pro stát mnohem vyšší, než na jednoho žáka na gymnáziu a je příjemné se o ně podělit se soukromým sektorem. Za třetí se dá předpokládat, že decentralizované a na konkrétní uplatnění zaměřené soukromé školy budou schopny na měnící se podmínky na trhu práce reagovat rychleji než komplexní byrokratický státní kolos. A v neposlední řadě – vždy je dobré mít více alternativ, už jenom proto, aby bylo možné na základě reálných zkušeností porovnávat, které přístupy jsou nejefektivnější. Soukromé školy tak mohou nastavit současnému systému přísné zrcadlo konkurence a dá se vytušit, že obraz, který v něm uvidí, nebude vždy lichotivý.

 

 

Celý článek na iHNed.cz si můžete přečíst zde: http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-53248040-firmy-si-svuj-dorost-radeji-vychovavaji-samy

 

---