Souhlasím i nesouhlasím (Učitelské listy, 30.1.2006)

Souhlasím i nesouhlasím

J. Simonová a J. Straková, Vymezení hlavních problémů ohrožujících realizaci kurikulární reformy. Praha, SKAV, o. s., 2005



Na koordinátorském webu jsem byl odkázán na studii týkající se určitých problémů při kurikulární reformě, kterou napsaly J. Simonová a J. Straková. Rád bych ve svém článku, i když asi již poněkud zpozdile, reagoval na studii výše uvedených autorek.
V úvodu studie je napsáno, mimo jiné, že cílem je získat aktéry reformy pro prosazování pozitivních změn. Z tohoto úhlu pohledu však studie příliš reformě nepřidává. Vzhledem k tomu, že se problematikou RVP zabývám již delší čas, nedá mi to nereagovat na některé pasáže ze studie a to jak v pozitivním, tak negativním ohledu.

Jako první mě výrazně zaujala nedůvěra autorek k české pedagogické komunitě. V kapitole 2.3 je učitelům paušálně vytýkána jazyková nekompetentnost, neznalost kurikula v jiných zemích a nakonec i nechuť měnit vlastní pojetí práce (výuky).

Už vůbec nevím, kde berou autorky dojem, že pedagogické fakulty nejsou ničím nuceny měnit zaběhané stereotypy. Ano, souhlasím s nimi, že odstartování kurikulární reformy nepředcházela odborná diskuse, ale nemohu souhlasit, že by fakulty nebyly informovány a nepřijaly ji za svou. Ba právě naopak, většina PF již měla zkušenost s přípravou RVP PV a veškeré informace o RVP ZV si průběžně shromažďovala. Pravda, jen jakoby na druhé koleji, mimo oficiální spolupráci s VÚP a MŠMT, ale každá o to usilovněji, vzhledem ke své stavovské cti. Jako příklad bych mohl jmenovat PF v Praze (Spilková), Brně (Horká, Šimoník), Ostravě (Lukášová), Hradci Králové, Českých Budějovicích (Prokešová) a mnohde jinde. Dokladem by mohly být i tři konference za poslední dva roky, které k problematice RVP ZV pořádaly PF OU 2004, PF UHK 2005 a PF JU 2005.

Ve studii jsem nalezl i několik formálně faktografických nedostatků. Tak například na straně 17 v poznámce 18 si autorky ještě patrně nestačily všimnout, že poslední verze RVP již nerozlišuje disponibilní časovou dotaci na vázanou a volnou.

Další nepřesnost se nachází na stránkách 25-26, kde v kap. 4.3 je prezentován velmi nepřesně a řekl bych i nedůstojně projekt Koordinátor, který je spuštěn NIDV za podpory ESF a MŠMT. Autorky uvádějí, že kurz pro koordinátory je čtyřdenní, ve skutečnosti je šestidenní. Už vůbec bych si nedovolil říci, že nebyli vybráni kvalifikovaní lektoři. V rámci projektu bylo na základě výběrového řízení vybráno cca 100 uchazečů, kteří se ve svém volnu (o letních prázdninách) zúčastnili tří školení (jako školitelé zde byli ředitelé pilotních škol, lektoři ze sdružení KM apod) a museli splnit (písemnou formou) poměrně náročné požadavky na udělení certifikace. Většina z nich jsou lidé z praxe (ředitelé a zástupci, učitelé PF, učitelé ZŠ), kterým není úroveň našeho školství lhostejná.

V kapitole o Manuálu pro tvorbu ŠVP jsou použity posuzující formulace typu: "Manuál považujeme za kvalitní dokument..." a poté jsou mu vytýkány podobné záležitosti jako samotnému RVP.

Některé další výtky autorek mi připadají mírně řečeno nevhodné, neboť například portál www.rvp.cz, který ve studii (str. 28) také napadají, dnes funguje bezvadně a přináší školám velkou metodickou podporu. Zrovna tak projekt Mapa školy (SCIO) již běží.

Velmi zajímavou myšlenkou je poznámka autorek (str. 21, poslední odstavec), že by ve dvoustupňovém kurikulu měl být první stupeň takový, aby umožňoval zachování používaných (osvědčených), státem schválených vzdělávacích programů. Chápu, že nechtějí, aby "s vaničkou bylo vylito i dítě", ale to by asi pak formálnost reformy byla jednoznačná. Co to totiž znamená "osvědčené" programy, kdo by to hodnotil? Na druhou stranu si myslím, že RVP je právě proto pouze rámcovým programem a "rozumné" alternativy by neměly mít výraznější problémy.

Velmi výrazně bych ale s autorkami souhlasil s některými riziky spojenými s realizací reformy. Především souhlasím s tím, co je citováno v kap. 5. na str. 31: "...,že státní úředníci nedoceňují náročnost reformy a požadavků kladených na školy atd. a dále, že je nedostatečná koordinace kurikulární reformy s dalšími kroky vzdělávací politiky ....". Asi nejvíce bych dal autorkám za pravdu v předposledním odstavci na str. 33, kde se zaměřují na absolutní neinformovanost rodičovské veřejnosti o reformě, tedy v podstatě o nulové mediální podpoře. To v současnosti možná vidím jako problém číslo jedna. Školy, ředitelé, učitelé a další pedagogická veřejnost už začíná nějak reagovat, "něco" jakoby začalo, pouze rodiče jsou ponecháni napospas tomu, co si o reformě sami zjistí. U kurikulární reformy takovéhoto významu (naposledy provedené za M. Terezie) bych předpokládal minimálně vystoupení ministra školství (ne-li premiéra) v médiích a vysvětlení alespoň filosofie a podstaty reformy s ohledem na to, co to přinese žákům a jejich rodičům. Zde musím v rámci objektivity říci, že celá kapitola 5.2 by měla asi patřit k povinné četbě všech zainteresovaných.

Souhlasně bych také přitakal k myšlence, kterou autorky uvádějí v kap. 6.2 na str. 37, aby klíčové kompetence byly zapracovány v RVP přímo do očekávaných výstupů.

Když procházím studií chronologicky, musím opět nesouhlasit s kap. 6.5, kde jsou kritizovány PF, což již jsem učinil na začátku a odůvodnil. V kap. 6.7 bych chtěl pouze upozornit na to, že již je na NIDV v podstatě připravena databáze kontaktů (i telefonických) na různé školitele i instituce, kteří budou dle svých možností odpovídat na dotazy v průběhu tvorby ŠVP. Podobná možnost již existuje právě na zmiňovaném portálu www.rvp.cz.

Na závěr bych se chtěl ještě zmínit o příloze č.1, která je ve studii věnovaná RVP na úrovni středoškolského vzdělání. Zde se s autorkami studie plně ztotožňuji. Problematika přijímacích zkoušek a státních maturit je zde již pouhou špičkou ledovce.



Poznámka:
Mgr. Radek Cvach je odborným asistentem na katedře pedagogiky a psychologie (KPE) PF JU v ČB. Má cca devatenáctiletou praxi na různých typech škol. Problematice RVP se věnuje i v publikacích ve sbornících. Byl jedním z organizátorů dvoudenní mezinárodní konference na PF JU ČB v září 2005, která se zabývala přípravou učitelů primárních škol v závislosti se zaváděním RVP. Je také certifikovaným lektorem NIDV v projektu Koordinátor.