Nevychovávejme nevzdělance (MF Dnes, 2.2.2006)

Nevychovávejme nevzdělance (MF Dnes, 2.2.2006)

Na přírodní zdroje není Česká republika nijak zvlášť bohatá. Má však z hlediska možných investic strategické území v srdci Evropy s hustým osídlením obyvatelstva, které může poskytnout stále ještě relativně levnou pracovní sílu. Právě obyvatelstvo je ten nejcennější „přírodní“ zdroj, kterým Česko disponuje. Bohužel se jím trestuhodně plýtvá.

Společnost má zajistit reprodukci sebe sama s využitím všech, zejména ekonomických možností. Správné, poučené a perspektivní nakládání s bohatstvím dané společnosti patří mezi pilíře takového společenského jednání. Využití lidských zdrojů se řídí tím, do jaké míry je společnost schopna zajistit jejich kvalifikaci. Poměr je jasný - čím vyšší kvalifikaci člověk má, tím větší ekonomický přínos pro společnost znamená. Na to by měl být kladen hlavní důraz.


Na konci žebříčku



Podle priorit programového prohlášení vlády však školství figuruje na 14. místě (ze šestnácti!) a i přes deklarované zvýšení investic bude pokulhávání za vyspělým světem nadále „úspěšně“ pokračovat. A nejde přitom jen o peníze. Česko je sice na pátém místě ze třiceti zemí OECD v počtu lidí se středoškolským vzděláním, ale co se týká podílu osob s ukončeným vysokoškolským vzděláním, tak v tomto ohledu patříme na úplný chvost!
Příčin je několik. Kromě nedostatečné finanční podpory také pozdní přechod jednolitého (magisterského) studia na systém bakalář - magistr a hlavně obtížný přístup dětí ze sociálně slabého prostředí k vysokoškolskému vzdělání.

Je to paradox - nedávno rovnostářská společnost rozevírá velké nůžky v přístupu na vysoké školy a nejhůře jsou na tom právě lidé z nižších sociálních vrstev. Šance dítěte, jehož rodiče mají pouze základní vzdělání, na vysokoškolské vzdělání je téměř dvaadvacetkrát nižší, než je tomu u dětí, které mají alespoň jednoho rodiče vysokoškoláka. Zdá se to přirozené? Ve Finsku nebo ve Španělsku je šance těchto dětí nižší pouze dvakrát, na Slovensku, které je srovnatelné, asi sedmkrát a lépe je na tom dokonce i Rumunsko…


Tramvajenka je drahá



Při velkém počtu rodičů-středoškoláků je i skupina jejich dětí nejvíce znevýhodněna a jejich šance na vysokoškolské vzdělání je u nás pětkrát nižší. Krajské odbory školství potvrzují, že rodiče často uvažují v krátkodobém horizontu příjmů a výdajů. I když je vzdělání prokazatelně cestou k vysokému sociálnímu postavení, bývá u rodin s nízkými příjmy upřednostňována varianta co nejrychlejšího ukončení vzdělávacího procesu a výdělku. Těžko se divit, rozdíly v nákladech mohou dosahovat desetitisícových částek. O budoucnosti dítěte tak může rozhodnout i taková „prkotina“, jako je jízdné. Dalším důležitým faktorem je přetrvávající dojem, že vzdělání je něco druhořadého. Studijně nadané děti, největší společenský potenciál, jdou často špatnou, leč vyšlapanou cestou svých rodičů.

To jsou tristní fakta. Přispívají k tomu, že Česko nebude konkurenceschopné na globálním trhu kvalifikované pracovní síly. Tu si pak investor buď přivede, nebo půjde jinam.

Dá se s tím něco dělat? Samozřejmě dá a není to nijak nákladné, lze se třeba poučit v zahraničí. Nejdůležitější však je, aby si lidé s politickou odpovědností problém uvědomili.



BOHUMIL KARTOUS, SCIO